Králíček, ideální vánoční dárek?„Mami, mami, maminko, já bych chtěla pod stromeček králíčka. Je tak roztomilý! Slibuji, přísahám, budu se o něj starat. Každý den. Budu se ve škole lépe učit. Více snažit. Mami, mami, budu TAK hodná. Prosím, prosím, kup mi TOHO králíčka…“Kdo by odolal. Kdo má to srdce z kamene, aby neudělal svému dítěti radost. Chcete snad, aby jako jediná mezi svými kamarádkami měla mazlíčky pouze plyšové? 
Než však tak učiníte, pokuste se nad problémem nejprve trochu zamyslet. Co to pro mě bude znamenat? Co to bude pro toho králíčka znamenat? Co bude potřebovat? Co mu budu muset obětovat? Pokud je pro vás králíček takové to malé chlupaté, pro děti jako alternativa k Jorkširovi, myslíc si, že kromě trochy sušeného z Kauflandu nic nepotřebuje, a když jo, tak prostě umře a koupíme nového, nemusíte se nijak zvlášť stydět, patříte ze statistického pohledu k těm „normálním“. Pak se tedy omlouvám za váš čas a nemá smysl číst dále. Pokud, naštěstí, patříte do té menšinové skupiny, která uznává důstojný život i zvířatům, byť v zajetí pro vlastní potěšení, a zajímá vás, co obnáší žít (ne vlastnit) s králíčkem, snad vám tento článek pomůže pomoci při rozhodování, anebo vás od záměru odradí. Pravdou je, že nikoho odrazovat nechci, ba naopak, život je s králíčky krásnější, barevnější, růžovější… No dobře, trošku přeháním, raději k faktům. Pokusím se shrnout základní pravidla do několika následujících bodů. Máte čas? Máte čas věnovat se vašemu novému miláčkovi alespoň dvě hodiny denně? Králíček je tvor společenský, vždyť žije v přírodě ve vrzích, společenství mnoha dalších kamarádů. Společenství má tedy přirozené, dáno od přírody, a bude-li sám, bude smutný. Chtěli byste žít sami? Jasně, už to slyším: „jé, to je příjemná představa, nikdo mě nebude otravovat…“. Ale v praxi to nefunguje, lidé, až na pár poustevníků, žijí ve společenství. Neznamená to však, že se nutně musíte stát otroky vašeho zvířete a dvě hodiny denně nad ním klečet a dělat ťuťu-ňuňu. Jde o to králíčka pustit se volně proběhnout po pokoji (či lépe pokojích), všímat si ho a reagovat na něj. A to jak z hlediska hlídání, zdali netropí nějakou neplechu, tak ho také pohladit, občas připravit nějakou tu zábavu. Však inspirací tady u nás na webu najdete hromady. Na mazlení, či soužití? Králíčci mají nádherně heboučkou srst. A co teprve takový králíček Azurit. 
Králíčci, jež žijí sami, vyhledávají spíše fyzický kontakt, rádi se nechají pohladit. Nemusí to však být vždy pravidlem, každý je vlastní osobnost. Ti, kteří mají to štěstí, že mají k sobě i kamaráda, tak jim, bohužel a logicky, ten kontakt tak moc nechybí, a mnohem více ocení vaši přítomnost. To je případ i našich Teddíků. Nechtějí, ať na ně někdo sahá, přestože pohlazení v pravou chvíli jim je příjemné. Bunny je mnohem větší mazlík, rád se nechá pohladit skoro v jakékoliv situaci, ale musí být pevně nohama na zemi. Nedej bože, aby ho někdo bral. To při jakémkoliv náznaku panicky prchá, a když stejně neuteče, snaží se ze sevření dostat i za cenu vlastního ublížení si. To Nunny, ten se nechá pohladit jen výjimečně, většinou uhýbá, utíká. Vzít se ale nechá, celý strachem ztuhne a čeká, co se s ním bude dít. Mnohem raději mají, když si mohou volně běhat, ale jsme jim na blízku, víme o nich a oni o nás, všímáme se navzájem. Je ale třeba také podotknout, že jakmile se z místnosti vzdálíme, spící králíci okamžitě ožijí a z pokoje se stává lunapark rošťáren. Naproti tomu nás ale i občas začnou hledat, kdepak to jsme. Je tedy jasné, že králíček, který žije sám, vyžaduje více pozornosti, než ten, který si má s kým pokecat. Ale pochybuji, že byste byli od mazlení odrazeni. Každý ho chce především pro mazlení. I u nás tomu bylo tak. V tom případě je nejvhodnější mít králíčka už odmala, aby se vás nebál, a bral vás jako součástí jeho rodiny. Starší králíček, či hůře králíček, který změní majitele, to špatně snáší a trvá mu docela dlouho, než si zvykne. Obecně bývají mazlivější více samci jak samice, nutná ale bývá kastrace. Ale jak už bylo výše zmíněno, každý králíček má jinou povahu a ani zde to není zárukou. Ne jenom pozitiva Soužití s králíčkem je velmi příjemnou změnou, přináší však i jistá negativa. Jak už z článku Králík není hlodavec a naši Teddíci nejsou Teddíci víme, tak přesto, že králík není hlodavec, tak hlodá. A hlodá rád. Nábytek, kabely, rohy zdí. Zase jsme u toho, že každý je jiný, jsou králíčci, kteří jsou zcela vzorní, ani kabelů si nevšimnou, a jsou králíčci takzvaní „Terminátoři“, co vám udělají z bydlení kůlničku na dříví. Budete-li tedy vašeho králíčka pouštět, což považuji za nutnost, je vhodné se na to připravit. A inspiraci opět najdete i v našich článcích, např. Kryjte dráty! či Román o tunelu a ochraně kytek. Nejdůležitější je u volně puštěného králíčka vysledovat, na co si dělá zálusk a ne jenom mu jeho radost překazit, ale vymyslet mu zábavu jinou, připravit například nějaké hračky (nelakované dřevěné dětské stavebnice, kousky větví a kmenů, aj.). Bydlení však nedává zabrat pouze ve smyslu likvidačním, období línání dokáže také pěkně potrápit. Jemné chloupky se okamžitě spojí do chomáčů, které jsou i přes denní úklid všude. A ti naši fintilové, ti mění kožuchy snad na každé roční období. V neposlední řadě je nutné zvážit hluk, který králíčci dělají. V nemálo případech vyhrává volba králíka před psem právě kvůli tomu, že neštěká. Konkrétně nevydává zvuky žádné, jediný, který můžete slyšet byste slyšet nechtěli – panický vřískot ve smrtelném ohrožení. My jej už bohužel slyšeli při pokusu je potěšit procházkou na vodítku (viz. článek Králík není pes). Většina lidí je přes den mimo domov a králíček zůstává sám. A protože je zavřený a smutný, naučí se v tuto dobu spát. Jenže pak zpravidla nespí v noci. Hluk, který dokáže vydávat okusováním klícky či ohrádky, nebo jejím vybavením se v noci nádherně rozléhá, a tím, že mu vezmete věc jednu, tím spíše ho namotivujete, že to funguje, zaujal pozornost, a najde si něco jiného. Naši Teddíci jsou sice většinou v noci přijatelně klidní, ale nad ránem, kdy ví, že se bude vstávat, začínají ožívat. Nedej bože o víkendech, kdy spíme déle! Denní zátěž Králíček vyžaduje denní péči. A když je dobře, dožívá se průměrně desíti let. To je 3 650 dní, kdy je třeba mu uklízet, krmit ho, věnovat se mu, proto si dobře rozmyslete, zdali jste ochotni mu to obětovat. Králíček vyžaduje čistotu. Nemůže žít ve špinavém prostředí, mohl by z toho onemocnět, a sám si, tak jako chlap, neuklidí. Vyžaduje nejlépe denně měnit záchod. Ale samozřejmě záleží od velikosti a typu steliva. Hrudkující pro kočky vydrží déle, ale je dražší a špinavější. Námi doporučované peletky jsou ekonomické, čistší, ale zase nezadržují tak dlouze pachy a nepohltí tolik moči. Krmení je také malá věda. Králíci nejsou rybičky, kterým nasypete zrní a ať si poradí. Pokud nechcete mít malou obézní kouli, je nutné mu jídlo regulovat a celkově je doporučeno králíky krmit téměř výhradně senem, ke kterému můžou mít neomezený přístup. My k němu přidáváme i večeře, doporučuji si projít články Rady veterináře - jak nosit, krmit a sérii tabulek článků Vhodná zelenina, Vhodné ovoce, Vhodné rostliny a Lísková větvička potěší. Samozřejmě se nesmí zapomínat na čerstvou vodu. Je třeba mít i na paměti povinnosti dlouhodobějšího charakteru, jako je pravidelné stříhání drápků, či nejméně roční návštěva veterináře pro celkovou prohlídku a případné očkování. Pro mladé králíčky je návštěva veterináře téměř nutností, může mít odmalička různé choroby, například velmi častou Kokcidiózu, kterou měli naši Teddíci také (viz. článek Kokcidióza). Zodpovědný přístup Závěrem chci podotknout, abyste koupi králíčka opravdu rozumně zvážili a přistupovali k tomuto tématu zodpovědně. Chcete-li králíčka pro své dítě, mějte na paměti, že ho skoro jistě po pár týdnech či měsících přestane bavit a starost padne na vás. Králíček může zlobit. Nemusí být vůbec mazlivý. Může být nemocný. Ale také to může být skvělý společník a nebudete nikdy litovat, my to tak máme a vám to přeji také. 
diskuze
|
... z fotogalerie
články