Poprvé samiJiž méně jak měsíc zbývá našim Teddíkům do dovršení čtvrtého roku života, a tak byl nejvyšší čas absolvovat zkoušku dospělosti. Maturita to zrovna nebyla, bobků by se nedopočítali a cizí jazyky jim také moc nejdou, ale prošli zkouškou samostatnosti, a musím je hned z kraje pochválit, že úspěšně. Páníčci totiž odjeli na dlouho plánovanou dovolenou přes půl zeměkoule daleko za sluníčkem, kde se ve dne spí a v noci žije, a kde je i měsíc odkrajován z jiné strany. A to rovnou na celé tři týdny. Plán byl, že Teddíci, tak jako již několikrát v minulosti (viz. téže článek Druhý domov) stráví toto období u vzdálenější babičky, která má volný pokoj a na rozdíl od babičky blízké nemá pejska. A tak je možné Teddíky pohodlně přestěhovat i s ohrádkou. Mají společnost, pravidelné vycházky, celý pokoj pro sebe a balkón k tomu, zkrátka je o ně výborně postaráno. Navíc je u babičky úžasná zábava skoku z gauče do trampolíny. Tou je stará záclona napnutá jako síť nad ohrádkou, jelikož hned vedle ohrádky je onen gauč, a oni ti rošťáci jsou schopni těch 60cm výšky ohrádky přeskočit jako nic, když ví, kam skáčou. Nicméně tento plán nevyšel a žádnou jinou akceptovatelnou alternativu jsme nenalezli. Teddíci tedy zůstali doma. Jelikož blízká babička je velice ochotná a hlavně bydlí skoro ideálně blízko, požádali jsme ji, zdali by se nám o ty naše ušaté poklady postarala. Jejích služeb využíváme docela často, ale pouze na velmi krátkou dobu, většinově jen jeden večer a následné ráno. Máme připravenu mističku s naváženou večeří, kterou jim dá do ohrádky, pytel se senem, které ráno a večer doplní do seníku a nic více není třeba dělat. Tentokrát to však byl jiný případ, po dobu tří týdnů nestačí jen krmit, je nutné pravidelně měnit záchod a uklízet ohrádku. A překračovat 60cm vysokou ohrádku není pro staršího člověka zrovna bezpečné, zdali vůbec možné, a tak jsme museli na úklid povolat ještě mladého bratra. A zvládli to na jedničku. Babička denně měnila záchod a zametla nejdostupnější části, připravovala večeře a doplňovala seník. Bratr pak jednou týdně celou ohrádku pořádně vypucoval. Večeře probíhaly ve zdravém duchu, však jsme také babičku řádně vyškolili o maximální povolené gramáži a složení, dle tabulky uvedené v článku Vhodná zelenina. A nebyla by to správná babička, aby miláčkům nedopřála trochu toho rozmazlování, a gramáž lehce násobila. Stejně tak množství spořádaných pamlsků byl hoden průměrného cvičáku psů. Mysleli jsme, jak nad babičkou nevyzrajeme záměnou nejoblíbenějších a nezdravě sladkých sušených banánů za výrazně zdravější válečky sušené vojtěšky, nasypaných právě do dózičky na pamlsky. Babička čiperka se však nenechala rozhodit a banánky miláčkům dokoupila, takže asi tak :) Aby Teddíci neměli tak velký pohybový deficit, babička je téměř denně na krátkou dobu pustila si poběhat po obýváku. Ale přeci jenom jsou zvyklí na delší vycházky, notně zlenivěli. Překvapivě počůraných míst jsme našli jen minimum, naštěstí když už čůrají mimo záchod, tak jen na podlahu a ne na sedačku a podobná místa, a loužičkou vyžrané místo na povrchu plovoucí podlahy lze dobře vyleštit obyčejným tekutým práškem. Docela jsme se obávali, že po našem návratu se nás Teddíci budou bát. Už se to tak v minulosti stávalo, že když jsme byli na delší dobu pryč, byť jen na týden, zapomněli na nás a museli jsme si znovu budovat jejich důvěru. Tentokrát nic. Po prvotním nedůvěřivém pohledu se nechali klidně pohladit, a už první večer po nás skákali žadoníce si večeře. Ale to se miláčci šeredně spletli! Dle informací babičky a přítomné misečky byli totiž již po večeři! To jsou podšívky rozežerané. Nyní, po týdnu již vše funguje v normálním režimu. Aktuální letní počasí nám dovolilo předčasně zprovoznit oblíbený balkón, tak již běháme, řádíme … a doufám, že i hubneme! diskuze
|